Uvedený virus COVID 19 patří mezi koronaroviry a jde tedy o podbuněčný organismus. Jeho základem je šroubovice RNA kyseliny, která je nositelkou genetické informace. Protože ale nejde o buňku, musí virus napadat buňky hostitele s cílem získat jejich energii ke své replikaci, tedy k množení a šíření. Jde tedy o nitrobuněčného cizopasníka.
V odborné literatuře se uvádí vazba viru SARS-CoV-2, kam námi sledovaný virus patří, na buněčný receptor pro enzym vytvářející Angiotenzin II z Angiotenzinu I, který je umístěn v hojném počtu v plicních sklípcích. Nutno říci, že Angiotenzin II je hormon v těle nezbytný a zabezpečující regulaci krevního tlaku (jeho vzestup), spolupůsobí na tvorbu adrenalinu, atd. Právě na tomto buněčném receptoru by měl působit lék proti „našemu“ viru a bránit jeho vniknutí do buňky, neboť právě tento receptor užívá koronavirus jako vstupní bránu do buňky, bez které nemůže žít. Věřme, že dostupné léky budou brzy k dispozici. V každém případě toto je vysvětlení, proč nemocní s COVID-19 trpí především plicními příznaky jako dušnost, kašel, horečka.. což může vyústit v zápal plic komplikovaný respiračním i oběhovým selháním a smrtí. . Napadá ale i jiné lokality- čichové buňky, střevo, atd.
Denně slyšíme, že jsme ve válce. Ve válce s virem a virus musíme porazit. Tuto symboliku bych raději označil za nadsázku. Ne, že by se virus nedal zcela eliminovat, v sedmdesátých letech minulého století se povedlo porazit virus pravých neštovic, který trápil lidstvo od nepaměti. Od té doby se již proti pravým neštovicím (lat. variola) neočkuje také proto, že pro jejich virus byl člověk jediným přirozeným hostitelem. O tzv. wu-chanském viru tedy koronaviru Covid -19 toho tolik nevíme. Dobrá zpráva je, že se „rýsuje“ možnost očkování (vakcinace), alepoň dle zpráv od odborníků: asi 10 laboratoří (výrobců) je již v pokročilé třetí fázi klinického zkoušení a tedy možnost vakcíny se rýsuje. Otázkou zůstává, je-li a na jak dlouho bude, tato vakcína opravdu účinná ..
Rád bych zdůraznil, že v ČR nyní bojujeme především s rychlostí s jakou se virus šíří, jeho nakažlivost je poměrně vysoká. Méně lze bojovat (bez vakcíny) s vlastním šířením. V Německu počítají s výslednou promořeností kolem 50%-60%. Nesmírně důležitá je připravenost zdravotnického systému na těžší případy onemocnění, která se v delším časovém úseku dá lépe realizovat. Především o to nyní bojujeme. Proto vláda mobilizuje lůžka i zdravotníky. Proto my všichni nosme roušky, omezme sociální kontakty, dodržujme rozestupy a hygienu nejen rukou, jen tak můžeme rychlost šíření viru omezit.
Důležité je ochránit především naše starší spoluobčany a další rizikové skupiny a pomoci jim tuto nelehkou dobu přečkat.
Osobně se domnívám, že nelze především z důvodů ekonomických i sociálních nechat trvale nás občany „sedět doma“, protože šíření viru (byť pomaleji) stejně nezabráníme a nakonec se zhruba polovina populace musí promořit, aby vznikla tzv. komunitní imunita a virus zeslábl. Samozřejmě hodně může pomoci účinná vakcína.
MUDr. Marek Zeman, MBA